Loading...

Stručné informace o zpětném odběru v dalších zemích EU

>>Stručné informace o zpětném odběru v dalších zemích EU
Stručné informace o zpětném odběru v dalších zemích EU 2018-06-05T14:52:13+00:00

Společníkem nebo akcionářem kolektivního systému se dnes v České republice může stát každý výrobce (nebo dovozce) elektrozařízení. Pro založení systému se ale musí sejít minimálně 4 výrobci. Na Slovensku stačí 2 výrobci a v Německu nebo Dánsku si může kolektivní systém založit i 1 výrobce.

Zpětný odběr je v každé členské zemi EU upraven podle lokálních potřeb. v řadě zemí se na sběru elektroodpadu podílejí obce. Takovýto systém se uplatňuje zejména v Německu, Rakousku a Dánsku. Např. v Německu je vlastníkem elektroodpadu obec, která se sama rozhoduje, co s ním udělá. Může si vybrat, jestli elektroodpad předá kolektivnímu systému, nebo si ho nechá sama zpracovat u recyklační firmy. Ve Francii a na Slovensku je zakázáno, aby kolektivní systémy vlastnily zpracovatelské zařízení, aby nedocházelo k ohrožování hospodářské soutěže v oblasti zpracování odpadu.

Úspěšnou praxi z Velké Británie s využitím tzv. „kvalifikovaných odhadů“ jsme popsali zde.

 

Shrnutí – přehled základních parametrů návrhu zákona s legislativou ve vybraných zemích

Zajímavou inspiraci ohledně hustoty sběrné sítě lze najít u našich nejbližších sousedů – na Slovensku. v České republice musí kolektivní systémy zřídit nejméně jedno veřejné místo zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské části s počtem více než 2 000 obyvatel, to je cca 800 obcí / sběrných míst v ČR. Slovenská úprava donedávna stanovovala povinnost provozovat jedno sběrné místo pro zpětný odběr světelných zdrojů na 5 000 obyvatel, bez ohledu na to, v kolika obcích se nacházejí (což v praxi znamená více než 1 000 sběrných míst v SR). Jednotlivé kolektivní systémy pak mohly volit různá místa. Slovenský model povinné sběrné sítě vytvářel rovnoměrnější pokrytí obcí sběrnými místy po celém území státu. Přenesení slovenského modelu do podmínek České republiky by znamenalo rozšíření minimální povinné sběrné sítě cca o dalších 1 300 sběrných míst, tedy zahuštění v takovém rozsahu, aby byla sběrná místa snadno dosažitelná pro běžné občany.