Loading...

Kolektivní systémy a hospodářská soutěž

>>Kolektivní systémy a hospodářská soutěž
Kolektivní systémy a hospodářská soutěž 2018-06-08T09:42:59+00:00

Kolektivní systémy jsou vlastněné firmami, které jsou jinak přímí konkurenti působící na trhu nových elektrozařízení. Taková úzká spolupráce přímých konkurentů by za normálních okolností mohla být značně riziková z důvodu ochrany hospodářské soutěže. Ani zaměření kolektivních systémů na ochranu životního prostředí a regulatorní rámec jejich fungování nezbavuje nikoho v rámci fungování kolektivních systémů odpovědnosti za striktní dodržování pravidel pro ochranu hospodářské soutěže. Kolektivní systémy musejí proto řadou opatření zajišťovat zejména dodržování zákazu protisoutěžních dohod (mezi konkurenty potkávajícími se v rámci jednoho kolektivního systému či mezi kolektivními systémy navzájem), zneužití dominantního postavení (je-li kolektivní systém v takovém dominantním postavení například vůči zpracovatelům elektroodpadu), případně kontroly spojování (v závislosti na formě, jakou se společníci podílejí na řízení systému) atd.

Organizace odpovědnosti výrobců

V různých zemích se organizace sdružující výrobce pro plnění jejich rozšířené odpovědnosti nazývají různě. Obecně používaný termín je „organizace odpovědnosti výrobců“ (angl. producer responsibility organization, PRO), který trefně vyjadřuje, čím se tyto organizace zabývají. Rovněž se používá pojem „kolektivní systém“ (angl. collective scheme). Český pojem „kolektivní systém“ i jeho anglická varianta jsou však poněkud zavádějící, a v České republice mají navíc pejorativní nádech a vyvolávají asociace s tzv. kolektivizací.

Financování kolektivních systémů

Kolektivní systémy jsou soukromé společnosti, které fungují na tržní bázi, s tím rozdílem, že by měly být neziskové, tedy veškeré finanční prostředky mají vynakládat jen na zajištění systému sběru a recyklace elektroodpadu. Případný hospodářský přebytek kolektivního systému nesmí být vyplacen společníkům, ale musí být dál využit k chodu systému. Kolektivní systémy nejsou financovány příspěvky z veřejných rozpočtů, nýbrž pouze z příspěvků svých výrobců elektrozařízení. V případě špatného hospodaření se tak kolektivní systém může dostat do úpadku stejně jako každá jiná soukromá firma.

Odpovědnost výrobce při účasti v kolektivním systému

Nositelem rozšířené odpovědnosti výrobce jsou výrobci, nikoliv kolektivní systémy. Účastí v kolektivním systému se tedy výrobce nezbavuje svojí odpovědnosti. Pokud kolektivní systém povinnosti řádně neplní, je za neplnění těchto povinností primárně odpovědný výrobce. Výrobci jsou tak motivováni postupovat obezřetně při volbě kolektivního systému a v průběhu účasti se zajímat o způsob jeho fungování.

Kolektivní systémy a zákaz vertikální integrace (tzv. Čínská zeď)

V České republice, ale i v některých jiných zemích někteří výrobci / kolektivní systémy vlastní zpracovatelská/recyklační zařízení na elektroodpad. Tím vstupují na trh zpracovatelských služeb a konkurují odpadovým společnostem. Působení kolektivních systémů na trhu odpadových služeb vyvolává nezřídka konflikty, a to zejména při dominantním či jinak tržně významném postavení kolektivního systému. Ochrana konkurence pak závisí na míře dodržování pravidel na ochranu hospodářské soutěže a nezřídka je přistupováno přímo k paušálnímu zákazu vlastnického propojení kolektivních systémů a recyklačních společností. Dalším problémem, který vyvstává, pokud výrobce / kolektivní systém vlastní recyklační zařízení, je hrozba vyvádění prostředků určených ke sběru a recyklaci elektroodpadu. Kolektivní systém je totiž neziskový, ale zpracovatel si může vyplácet zisk. V České republice se zákaz takovéto vertikální integrace pracovně nazývá Čínská zeď.

Společníci a účastníci kolektivního systému

Kolektivní systém zakládají jeho majitelé (výrobci) proto, aby jeho prostřednictvím plnili své povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce. Kolektivní systém však nabízí své služby za úplatu i výrobcům, kteří nejsou jeho společníky/akcionáři. Kolektivní systém tak zpravidla sdružuje dvě skupiny výrobců:

  • výrobce majitele (společníci, akcionáři – zpravidla cca čtyři až deset firem)
  • výrobce klienty/zákazníky (účastníci kolektivního systému – stovky až tisíce firem)

Výrobci majitelé se v rámci korporátních pravidel podílejí na řízení společnosti, tedy dosazují management, určují strategii kolektivního systému atd.

Výrobci klienti (účastníci) využívají služeb kolektivního systému k plnění svých povinností a za to mu platí své příspěvky.

Jelikož výrobci společníci jsou vůči sobě navzájem i vůči ostatním účastníkům konkurenti, omezují svůj přístup k citlivým konkurenčním údajům zpracovávaným kolektivním systémem a řadou dalších opatření je postavení společníků a účastníků dáváno na roveň (viz Zákaz diskriminace). Účastníci se zpravidla na řízení kolektivního systému nepodílejí a na jeho chod dohlížejí výkonem svých informačních práv založených účastnickou smlouvou. Zapojením většího množství účastníků do kolektivního systému dochází k úsporám z rozsahu (angl. economies of scale), náklady na jednotku sebraného a zpracovaného elektroodpadu tedy bývají výrazně nižší než při individuálním plnění.

Kdo může založit kolektivní systém

České republice může být kolektivní systém založen alespoň čtyřmi výrobci elektrozařízení. Na Slovensku stačí na založení kolektivního systému dva výrobci elektrozařízení, a v Německu nebo Dánsku může založit kolektivní systém dokonce i pouze jeden výrobce.

V původním návrhu zákona o VUŽ (výrobcích s ukončenou životností) se objevilo jakési podivné tzv. hmotnostní kritérium, které určovalo, že každý výrobce, který chce být spoluvlastníkem kolektivního systému, musí v ČR ročně prodat 500 tun elektrozařízení. Toto zvláštní kritérium, které nemá v žádné jiné evropské zemi obdobu, znemožňovalo 95 % z 4 300 výrobců a dovozců elektrozařízení usazených v České republice být společníkem/akcionářem kolektivního systému. Taková opatření mohou vést až k vytvoření duopolu nebo dokonce monopolu na trhu kolektivních systémů se vznikem systémového rizika poklesu kvality služeb pro ostatní výrobce a růstem ceny pro spotřebitele. Pod tlakem odborné veřejnosti bylo hmotnostní kritérium upraveno. Nicméně stále probíhají diskuse o tom, za jakým účelem a pro koho bylo toto pravidlo „ušito“.

Podmínky pro založení kolektivních systémů by proto měly být jasně definované a měly by minimalizovat riziko vylučování relevantních výrobců z možnosti stát se společníkem kolektivního systému. Také volba podmínek pro založení by měla být co nejméně invazivní – v tomto ohledu se spíše než určování velikosti výrobců zakladatelů jeví jako vhodné opatření požadovat např. složení finanční kauce. Výrobce, který by si chtěl založit kolektivní systém, by v takovém případě musel složit na účet ČNB například 2 mil. Kč. Tak by bylo zajištěno, že se společníky či akcionáři kolektivního systému stanou pouze ti výrobci, kteří se skutečně chtějí ve sběru a recyklaci elektroodpadu seriózně angažovat. Kauce by mohla propadnout ve prospěch státu v tom případě, že by společník/akcionář kolektivního systému nebo jeho kolektivní systém porušil pravidla pro zákonný provoz kolektivního systému.

Zákaz diskriminace – stejné příspěvky pro všechny výrobce

Společníci a ostatní výrobci (účastníci/klienti) kolektivního systému mají platit příspěvek ve stejné jednotkové výši. Pro všechny výrobce bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou vlastníky, a bez ohledu na jejich velikost by tedy měly platit stejné cenové podmínky (stejné na zpoplatňovanou jednotku, typicky množství výrobků uvedených na trh), systém by neměl na některé výrobce aplikovat např. množstevní slevy ani bonusy. Jedná se o jeden z důsledků zákazu diskriminace kolektivních systémů mezi jeho účastníky. Kolektivní systémy tak nesmějí stanovovat výrobcům rozdílné podmínky pro přístup na tuto svoji platformu pro plnění zákonných povinností.

Neziskovost kolektivního systému

Kolektivní systémy jsou v řadě evropských zemí neziskové, a tuto zásadu je potřeba dodržet i v České republice. Jednou z hrozeb narušení neziskovosti kolektivních systémů je možnost vyvádění prostředků z kolektivního systému, pokud by výrobce / kolektivní systém vlastnil zpracovatelské/recyklační zařízení, na které by se již neziskový princip nevztahoval. Zde by hrozilo reálné nebezpečí, že by prostřednictvím vyplácení zisků, které by generoval tento zpracovatel, byly ze systému vyváděny prostředky určené ke sběru a recyklaci elektroodpadu. Tomuto by měl zabránit zákaz vertikální integrace, tzv. Čínská zeď.

Transparentnost vztahu asociací výrobců a kolektivních systémů

Kolektivní systémy jsou vlastněné výrobci elektrozařízení. Tito výrobci jsou často zároveň sdruženi v různých asociacích výrobců elektrozařízení, které zastupují zájmy svých členů (společníků kolektivních systémů) při jednání s úřady, s poslanci parlamentu a v dalších situacích, a to i v oblasti zpětného odběru výrobků. Asociace výrobců by měly veřejně prezentovat, které kolektivní systémy zastupují (respektive v kterém kolektivním systému mají členové asociace majetkový podíl). Majetkové propojení mezi asociací výrobců a kolektivním systémem lze každopádně většinou dohledat tak, že si na webových stránkách příslušné asociace výrobců zjistíte, jaké má asociace členy, a tyto potom porovnáte se seznamem společníků příslušného kolektivního systému. Seznam společníků kolektivního systému zpravidla naleznete na webových stránkách příslušného kolektivního systému. Propojení kolektivního systému a asociace s týmiž výrobci je vhodné transparentně uvádět mimo jiné za účelem čitelnosti a důvěryhodnosti vůči řadě subjektů, kterých se činnost kolektivních systémů dotýká.

Je zpětný odběr „byznys“?

Dlouhodobě se vedou v ČR diskuse, zda je, nebo není zpětný odběr „byznys“ neboli tržní aktivita za účelem zisku. Tuto debatu je možné komentovat také tak, že zpětný odběr nebyl původně zamýšlen jako tržní aktivita (neboli aktivita za účelem vytváření zisku), a asi by ani neměl tržní aktivitou být. Bohužel aktuální situace v ČR naplňuje znaky toho, že zde probíhá zuřivý konkurenční boj, a to zejména v oblasti elektroodpadu s pozitivní ekonomickou hodnotou.

Vzájemná spolupráce kolektivních systémů

Vzájemná spolupráce mezi kolektivními systémy je velmi problematická zejména z pohledu antimonopolního zákonodárství.

Seznam kolektivních systémů

Seznam kolektivních systémů s uvedením kategorie elektrozařízení, pro kterou mají licenci, je uveden na webových stránkách Ministerstva životního prostředí ČR: https://www.mzp.cz/cz/kolektivni_systemy_oeez

Výzva pro systém

Existence elektroodpadu s pozitivní a negativní hodnotou představuje dle zprávy OECD pro koncept rozšířené odpovědnosti výrobce zásadní výzvu. Odpovědnost výrobce elektrozařízení vznikla hlavně proto, že na sběrných dvorech obcí nebo volně v přírodě na černých skládkách se hromadil tzv. elektroodpad s negativní hodnotou, o který nikdo nejevil zájem, a náklady na jeho sběr a recyklaci byly enormní. To často neúnosně zatěžovalo obecní rozpočty. Proto bylo uzákoněno, že plátcem sběru a recyklace tohoto elektroodpadu by měl být jeho výrobce. Protože bylo obtížné stanovit přesnou hranici mezi elektroodpadem s negativní a pozitivní hodnotou (ta se může měnit i v čase, v závislosti na cenách druhotných surovin), bylo stanoveno, že výrobce bude mít odpovědnost za všechen elektroodpad a samotné členské země budou stanovovat, jaký typ elektroodpadu a v jaké výši mají výrobci sbírat.

Bohužel v některých zemích EU, například v České republice, vznikla paradoxní situace, kdy se některé kolektivní systémy soustředí na sběr elektroodpadu s pozitivní hodnotou místo sběru elektroodpadu s negativní hodnotou. Sběr elektroodpadu s negativní hodnotou pro ně znamená pouze náklady, kdežto sběr elektroodpadu s pozitivní hodnotou představuje zajímavé výnosy. To popírá samu podstatu rozšířené odpovědnosti výrobce, primární odpovědnost za tento stav však má nedokonalá legislativa.

Současná platná právní úprava v České republice totiž nestanovuje pro kolektivní systémy cíle sběru za jednotlivé kategorie elektroodpadu. Pro řadu kolektivních systémů je tedy ekonomicky výhodné sbírat elektroodpad s pozitivní hodnotou a poté prezentovat „vysokou míru sběru“. To, jestli je kolektivní systém odpovědný, lze velmi jednoduše zjistit dotazem na sběr elektroodpadu s negativní ekonomickou hodnotou (např. zářivek). Pokud kolektivní systém sbírá velké množství zářivek, pak se jedná o odpovědný kolektivní systém.